Jak mně kašmírový svetr zachránil dovolenou
„Plavky mám, pas mám, peníze mám,“ opakuju si asi podesáté ty nejdůležitější věci před odjezdem na letiště. Počasí na Krétě má být stále krásně letní (25–30 °C), v kufru mám tedy jen několik šatů, sukni a kraťasy. Kašmírový svetr jsem tam přihodila na poslední chvíli pro případ, že by mě za týden v Praze uvítaly ryze podzimní teploty. Brala jsem ho jako kousek březové kůry v krabičce poslední záchrany – viděli jste na táboře někdy někoho, že by ji použil?
Jak se tedy stalo, že byl nakonec vedle plavek kašmírový svetr druhým nejvyužívanějším kouskem oblečení?
- V letadle je klimatizace.
- Po příletu fouká silný vítr.
- Po západu slunce klesají teploty z 30 °C na 20 °C. A občas fouká silný vítr.
- Na večeři chodíme kolem 7 večer, po západu slunce, v chladnu. Větru.
- Na snídani chodíme kolem 7 ráno, před východem slunce, v chladnu. Větru.
- Západ slunce se dá sledovat v plavkách. Zapadnuté slunce jen v kašmírovém svetru.
- Cestou na výlet je v autobusu klimatizace.
- Cestou zpět také.
- V letadle zpět klimatizace nefunguje, svetr tedy slouží jako heboučký polštářek.
- Po příletu do Prahy jsou −2 °C.
Tento nedobrovolný test mého kašmírového svetru měl hned několik pozitiv. Zjistila jsem, že se lehce obejdu bez softshellové bundy, vytvořím několik outfitů s omezeným počtem svrchního oblečení (v tomto případě 1 kus), že béžová barva je opravdu univerzální a že pojmy „hřejivý“, „hebký“ a „skladný“ nejsou vůbec prázdné.
